„Být člověkem znamená být odpovědný.
Znamená to hanbit se nad nezaviněnou bídou.
Znamená to být hrdý na vítězství, kterého dosáhli kamarádi.
Znamená to cítit, že přiložíme-li svůj kamínek k ostatním, pomáháme stavět svět.“ /str. 38/
„Nikdy nám nic nenahradí ztraceného druha. Starého kamaráda si člověk nestvoří.
Nic se nevyrovná pokladu mnoha společných vzpomínek, mnoha těžkých hodin prožitých pohromadě, mnoha roztržkám, smířením, vzrušením. Podobné přátelství už člověk víckrát nepozná.
Je zbytečné doufat, že listy mladého doubku, který jsme teprve zasadili, nám poskytnou stín.
Takový je běh života.
Nejprve jsme bohatli, po léta jsme sázeli a pak přijdou jiná léta, kdy čas zničí naši práci a čas všechno proplení. Kamarádi nás jeden po druhém připravují o svůj stín. A do našeho smutku se pak vskrytu vmísí obava, že stárneme.“ /str. 28/
„Studnu stejně jako lásku tušíme na dálku.“ /str. 60/
O miestach z detstva:
„…vrátime-li se tam dnes, jdeme jaksi smutně pěšinou podél jeho šedivé kamenné zídky, je nám divné, že ten kousek zemně, který byl pro nás vesmírem, zabírá tak málo místa a vidíme, že do toho vesmíru se už nikdy nevrátíme, neboť by bylo třeba vrátit se do hry a nikoli do parku.“ /str. 85/
Sloboda člověka:
„Nemyslel jsem si, že jsem takový zajatec studní, že moje autonomie je tak nepatrná.
Lidé se domnívají, že je možné jít stále dál, že člověk je volný…
Nevidí povraz, kterým je člověk připoután ke studni, kterým je jako pupeční šňůrou připoután k břichu zemně. Učiní-li krok navíc – zemře.“ /str.115/
„Litovat někoho, to znamená, že tu jde o dva. To znamená, ještě být rozdělen.
Ale existuje taká poloha vztahu, kdy vděčnost a soucit ztrácejí smysl.“ /str.131/
Smrt matky: „podruhé byla přestřižena pupeční šňůra.“