„Nikdy jsem Ho neslyšela mluvit, ale cítím, že je ve mně v každém okamžiku.
Vede mě a vnuká mi, co mám říkat nebo dělat. Objevuji právě ve chvíli, kdy to potřebuji světla, jež jsem doposud neviděla.
Nejhojnějších osvícení se mi nedostává při vnitřní modlitbě, ale spíš uprostřed denních zaměstnání.“ /str. 171/

 „Cítím, že nejsem s to, opakovat pozemskými slovy nebeská tajemství.“ /str. 183/

„Chápu, že všechny duše si nemohou být podobné. Musí existovat různé druhy, aby byla zvlášť uctívána každá Boží dokonalost.“ /str. 171/

„Jaká sladká radost je v pomyšlení, že Pán Bůh je spravedlivý.
To znamená, že bere v úvahu naše slabosti, že dokonale zná křehkost naší přirozenosti!
Čeho bych se tedy mněla bát?“ /str. 171/

„Jsou věci, které srdce cítí, ale které slovo ba ani myšlenka nedovedou vyjádřit.“ /str. 39/

„Pochopila jsem, že je mnoho stupňů dokonalosti a že každá duše má svobodu odpovídat na projevy přízně Pána Ježíše, dělat pro Něho málo nebo mnoho.“ /str. 30-31/

„Tím že přitáhneš mně, přitahuj i duše, které miluji…
Když se duše nechala zajmout opojnou vůní Tvých mastí, nemůže běžet sama. Všechny duše, které miluje, jsou přitahovány za ní. Toto se děje nenuceně, nenásilně, je to přirozený důsledek toho, že je k Tobě přitahována.
Ježíši, duše, která se pohrouží do bezbřehého oceánu Tvé lásky, táhne s sebou všechny poklady, které má…
Pane, Ty víš, že nemám jiné poklady než duše, které se Ti zalíbilo spojit s duší mou.“ /str. 245/

„On (Bůh) nesestupuje každý den z nebe proto, aby zůstával ve zlatém ciboriu.
Přichází, aby nalezl jiné nebe, které je Mu nekonečně dražší než prvé. Nebe naší duše, stvořené podle Jeho obrazu, živý chrám klanění hodné Trojice.“ /str. 102/

„Kdo miluje, neunavuje sebe ani jiné.“ /sv. Ján od kříže/

„Je tolik rozličných obzorů, tolik nekonečně pestrých odstínů, že pouze paleta nebeského Malíře bude s to dodat mi po noci tohoto života barvy, jež budou schopny namalovat divy, které On odhaluje oku mé duše.“ /str. 183/

„… jak sladká je píseň lásky. Ovšem, člověk může klesnout, může se dopouštět nevěrností ale láska, protože umí těžit ze všeho, rychle stráví všechno, co se může Ježíšovi nelíbit a zanechá jen pokorný a sladký mír v hlouby srdce.“ /str. 170/

„Oheň lásky více posvěcuje než oheň očistcový.
Vím, že Ježíš si nemůže přát pro nás neužitečná utrpení a že by mi nevnukal tužby, jež pociťuji, kdyby je nechtěl splnit.“ /str. 172/

„Při každé nové příležitosti k boji, když mne nepřítel (pozn. má na mysli diabla) provokuje, chovám se statečně.
Vím, že souboj je zbabělost. Obracím se proto k svému protivníkovi zády a neuznám jej za hodna podívat se mu do tváře. Ale běžím k svému Ježíši…“ /str. 207/

„Když se srdce daruje Bohu, neztrácí svou přirozenou něžnost, naopak, tato něžnost roste a stává se čistší a božštější.“ /str. 209/

„Všechna dobra mi byla dána, když už jsem je nevyhledával ze sebelásky.“ /str. 236; sv. Ján od kříže/

„I ty nejsvětější osoby budou dokonalé až v nebi.“ /str. 236/

„Cítím, že dobrý Bůh je příliš dobrý, než aby něco dělil. Je tak bohatý, že dává bez míry všechno, oč Ho prosím.“ /str. 245/

„Ježíši… abych Tě mohla milovat, jako Ty mně miluješ, musím si vypůjčit tvou vlastní lásku.“ /str. 246/

„Duše zapálená láskou nemůže zůstat nečinná.“

„Ježíš nekárá Martu pro její práce. Vždyť i Jeho božská Matka se jim pokorně věnovala po celý svůj život. Chtěl by vytknout své horlivé hostitelce jen její neklid. Všichni svatí to pochopili.“

„Jeden učenec pravil „Dejte mi páku, jeden opěrný bod a pozdvihnu svět.“
Čeho nemohl dosáhnout Archimédes, protože se jeho prosba neobracela k Bohu a protože byla míněna jen z hmotného hlediska, toho dosáhli v plnosti svatí. Všemohoucí jim dal za opěrný bod sám sebe a jenom sebe! Za páku jim dal modlitbu, která zapaluje ohněm lásky, a takto svatí pozvedli svět.“ /248/

„I kdybych mněla na svědomí všechny hříchy, které lze spáchat, šla bych, se srdcem zkroušeným a vrhla se Ježíši do náruče.
Vím přece, jak miluje marnotratné dítě, které se k Němu vrátí.“ /str. 249/